Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28.
ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA
1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
2.
Dětství a jinošství
3. Dětství a jinošství II
4. Dětství a
jinošství III (Pohřebačka)
5. Úsvit svobody
6. Každý musí
někam patřit
7. Někdo odejde, někdo zůstane
8. Acylpyrin
zůstává sám
9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12.
Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi
Kapitola 1. ACYLPYRIN HYSTEPS - PROROK BUDOUCÍHO
VĚKU
Vážení přátelé, příznivci záhad a všeho
fantastického, skeptici, ale i vy, kteří už nevěříte vůbec ničemu. Dnes večer se
nám dostává mimořádné cti společně nahlédnout pod pokličku záležitosti, která
bezesporu otřese základem oficiální vědy, a nebojím se říci, všeho poznání
vůbec.
Anonymní postava Acylpyrina Hystepse, o které do
dnešního dne nikdo neslyšel, zazářila na pošmourném nebi poznání jako supernova
absolutní velikosti. Nepochybně budete oslněni, obdobně jako se to stalo nám,
kteří jsme, musím přiznat, zcela náhodně a nezaslouženě, narazili na tento
mimořádný fenomén.
Všechno začalo takto: U dveří našeho
domu se jednoho dne objevil hajný pan Prošek. Při tomto letmém setkání působil
velmi zarputile a na první pohled bylo zřejmé, že mu není do řeči. V podpaží
tiskl ušmudlaný, ohořelý balíček převázaný motouzem.
Balíček mi podal se slovy:" Hájovnu jsem neuhájil. Tohle je všechno, co
zůstalo."
Jak vyplynulo z pozdějšího šetření, sled
událostí byl v kostce takovýto: V lese pana hajného Proška se brzy z jara
objevil neznámý bezdomovec. V rokli vedle zurčícího potůčku si vybudoval útulnou
zemljanku. Zpočátku se zdálo, že zcela zapadne do krajiny. Živil se kořínky a
větvičkami, pil vodu z nedaleké studánky a čistil les od přebytečného chrastí.
Pan Prošek je člověk velmi tolerantní a ve své dobrotě usoudil, že z
ekologického hlediska může být tento typ predátora lesu přínosem. Acylpyrin
Hysteps, jak se neznámý později panu Proškovi představil, byl však den ze dne
nenasytnější.
Začátkem července bylo již páně Proškovo
polesí dokonale vypucované. " Bál jsem se, že mi vybydlí les," svěřil se nám
později nešťastný hajný. " Vzal jsem ho do hájovny a v podkroví mu zařídil
světničku. Chtěl jsem ho přimět, aby se přihlásil na obecním úřadě a požádal o
sociální podporu."
Acylpyrin Hysteps však tuto alternativu
přezíravě zavrhl: "Vesmír mě zrodil a vesmír mně také uživí," prohlásil s
nezlomnou jistotou. "Když se rozpomenu na naše soužití pod střechou bývalé
hájovny, pokaždé zaslzím," řekl s omluvou pan Prošek a otřel si širokým rukávem
zvlhlou tvář.
Přiznávám, že i nás, otrlé znalce lidí, jeho
příběh dojal. Až později jsem si uvědomili v jakých bolestech vystupují záblesky
poznání na chladný a lhostejný svět.
"A přitom jsem ho měl
rád." říká pan Prošek.
"Za všechno může ta jeho nešťastná
vášeň pro Ufony. Co jsem se mu naříkal: Acylpyrine, máš to zapotřebí? Když
chodím po lese a žiji stranou lidí, taky občas cosi spatřím. Jsou ale věci mezi
nebem a zemí, do kterých není dobré šťourat. On si však pořád vedl svou:
"Potřebují mně. Nemohu je nechat na pospas jejich naivitě. Čtou noviny,
monitorují rozhlasové a televizní stanice, kontrolují naše domácnosti a ničemu
nerozumí. Chápeš ? Potřebují prostředníky." Pokud jen mluvil, bylo dobře. Když
ale prohlásil, že by se hájovna mohla stát strategickou základnou pro trvalý
kontakt, tak mi zatrnulo."
"A neprozradil někdy něco
konkrétního?" zeptal jsem se s neskrývanou zvědavostí.
"To
on nikdy nedělal," řekl pan Prošek." Tvrdil, že je přivolá kouřovými signály.
Říkal jsem mu: Hraješ si s ohněm. Kdepak ale on. Dneska mám místo domova černý
ohořelý flek uprostřed lesa a nejen že nevím, co se stalo s Acylpyrínem, ale
nevím ani co bude se mnou."
Toto setkání s panem Proškem,
bylo však pouhým prologem následujících událostí. Obraťme tedy svou pozornost k
záhadnému balíčku, který takto spletitými cestami dorazil až na náš stůl.
KDO TO JE ACYLPYRIN HYSTEPS ???
Kdo je Acylpyrin
Hysteps, (dále jen A.H.) vlastně nikdo pořádně neví. Známe jen útržky. Několik
deníků zachycujících drobné výseky života, rukou kreslené mapy míst, kterými
prolétl jako svítící meteor, mapy míst, kde ukryl výsledky svých starších prací,
studie, vynálezy, eseje, rozbory literárních děl a přehršle zrnek moudrosti,
uložených v téměř nečitelných poznámkách.
Než nahlédneme
do útrob tajemného balíčku, chtěl bych ctěnému publiku předložit autentickou
část motouzu, kterým byl balíček převázán, útržek novin ve kterých byl zabalen a
borovou šišku z bezprostřední blízkosti bývalé hájovny. Tyto relikvie, kterých
se dotýkala ruka A.H. jsou, mám-li to říci metaforicky, průvodkou obsahu z
kterého vám půjde hlava kolem.
Namátkou uvedu několik
příkladů, o které se naši badatelé v později opírali.
Jako
malý chlapec si A.H. velmi oblíbil Karla Jaromíra Erbena a jmenovitě jeho sbírku
" KYTICI." Zpočátku považoval tyto texty za pohádky, později za horory, až po
přestálé pubertě zjistil, že se jedná o lehce zašifrované zprávy o návštěvách
mimozemských civilizací v české kotlině. V básni KOLOVRAT je zastřeně popsána
transplantace lidských orgánů, (ruce, nohy, oči) provedené chirurgem ze sousední
galaxie.
Odkaz na tuto událost bychom mohli doložit i
vytrženým listem ze svazku c.k Rakousko-uherské tajné policie kde je tento
narušitel veden pod krycím jménem "Stařeček".
V básni
POLEDNICE varuje tento klasik české literatury před nebezpečím nepřipravených
kontaktů mezi civilizacemi. Tak zvaná žena pod plachetkou není nikdo jiný než
zbloudilý průzkumník z porouchaného vesmírného plavidla. Podle všude platných
identifikačních zásad vykřikne heslo E=Mc na druhou doplněné slůvkem prosím,
německy Bitte. Prostá žena žijící dávno před Einstejnem, místo aby heslo
zopakovala, neporozumí a protože je navíc částečně nahluchlá po přestálé
španělské chřipce slyší: Dej sem dítě!
V hrůze a rozrušení
dítě, o jehož pohlaví a jméně se nedochovala žádná zmínka a které známe pouze
pod přezdívkou "zlolajník", uškrtí. Když osoba pod plachetkou spatří, co se
stalo, rychle prchá do svého talíře.
(Takto bychom mohli
hovořit i o SVATEBNÍ KOŠILI, básni CIZÍ HOST a VODNÍKOVI).
Je zde i několik poznámek o působení A.H. na vysoké škole politické, kde se
snažil jako příležitostný lektor zavést homeopatický způsob výuky. V čem přesně
tento jeho systém spočíval, se nám zatím nepodařilo odhalit. Víme pouze že se
stal svým kolegům nepohodlným a byl jimi odhalen jako agent imperialismu. Jenom
díky zmatku souvisejícím s koncem školního roku se mu podařilo uniknout a
zakotvit v malé obci pod Orlickými horami.
Nezakotvil však
nadlouho. Poté co v opravárenské firmě Elektro předělal televizor na mikrovlnou
troubu a mikrovlnou troubu na televizor musel opět ve spěchu změnit své
působiště.
Kolem roku 1968 se vrací do Prahy, a
spolupracuje s časopisem Smaragd. Zde se poprvé doslechne o práci profesora (zde
promiňte, jméno je nečitelné), který vedl expedici do prostoru, kde stávala
Perníková chaloupka. Zprávy o vykopávkách ve zmíněné lokalitě ho natolik vzruší,
že zcela přehlédne bratrskou pomoc spřátelených armád v tehdejší Československé
republice a tudíž se ani nestačí podepsat ani pod žádnou protestní
rezoluci.
Toto opomenutí mu v následujících letech umožní
i několikrát vycestovat na západ. Zprávy o jeho tehdejších cestách jsou z
bezpečnostních důvodů uloženy na různých místech Západní
Evropy.
V roce 1989 je několikrát zadržen na Václavském
náměstí a Národní třídě když provokuje civilní příslušníky Veřejné bezpečnosti
otázkou jestli neviděli zelené mužíčky.
Od vážnějšího
zásahu do soukromého života ho zachrání sametová revoluce.
Přestože A.H. nesympatizuje s žádnou politickou stranou dokáže v rychlosti
spíchnout řadu rozsáhlých návrhů zákonů, které později zakope na
Mostecku.
Jak se z jeho poznámek dozvídáme je i delegátem
celosvětového setkání jasnovidců svolaného na podzim r. 93 do Tyrolských Alp.
Toto setkání se bohužel nakonec pro neočekávané přívaly sněhu neuskutečnilo.
Většina delegátů včetně A.H. uvízla na zavátých horských silnicích odkud byla
posléze s drobnými omrzlinami převezena do okolních
nemocnic.
Koncem století objevujeme zmínky o jeho pobytu
na Balkáně, kde uplatňuje svoji teorii o smiřování
nesmiřitelného.
Aby byly zlomky tohoto výčtu úplné, musím
ještě upozornit na odkazy k rozsáhlému spisu: Autohypnóza a má cesta minulými
životy.
To se však dostáváme téměř do současnosti. Od
pobytu na Českomoravské vysočině a setkání s panem Proškem vede přímá cesta k
vyhořelé hájovně a nálezu tohoto balíčku.
Jak by A.H.
řekl: Jednomu starost, druhému radost. A tak zatím co pan Prošek běduje nad
spáleništěm, my můžeme bez nadsázky říci, že nám tento požár posvítil na
cestu.