10. ČAS TÁNÍ

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 31. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

    Kapitola 10: ČAS TÁNÍ

    Každý národ si vytváří pověry a mýty, které jsou pro jeho existenci neméně důležité než poznaná pravda. V Čechách se například věří, že osmička v letopočtu s sebou nese možnost magických změn. Acylpyrin je povznesen nad takovýto způsob uvažování, přestože s blížícím se rokem osmašedesátým i on pociťuje stoupající společenské vzepjetí.
    V létě před očekávanou osmičkou se rozhodne přesídlit do Prahy. Stěhuje se do podnájmu v jednom z činžovních domů na rozhraní Žižkova a Vinohrad a jeho oblíbeným podnikem se stává sklepní vinárna Podrum. O materiální zabezpečení nemá nouzi, neboť jeho schopnost číst z ruky, hádat budoucnost z kávové sedliny a těšit opuštěné důchodkyně mu přináší tolik finančních prostředků, že si dokonce zakládá bankovní konto.
    Od prosperujících aktivit ho odvádí pouze, v dnešní době již zcela nepochopitelná povinnost pracovat. Aby unikl trestnímu stíhání za příživnictví obstará si celkem přijatelný job při úklidu toalet na Hlavním nádraží. Zde poznává mnoho nových přátel. Profesor, který si přivydělává mytím vagónů, ho zasvěcuje do teorie o velkém třesku a existenci černých děr. Acylpyrin zjišťuje, že rozhodnutí pro život v Praze mu otevírá dveře do společenských vrstev o kterých během venkovského života neměl ani zdání.
    V již zmíněné vinárně Podrum se seznamuje s Marion Ptáčkovou, ve společnosti spíše známou pod přezdívkou "Kuřačka". Tato obdivuhodná žena, která je pravda již v letech, zaujme Acylpyrina svou žíznivou touhou po poznání. Přestože její pravidelní zákazníci přicházívají až kolem dvaadvacáté hodiny, již od časného večera vartuje u vinárenského stolku a vyhlíží s kým se dát do řeči. Jejich vztah pozvolna překračuje hranici běžného společenského klábosení a v podprahových vrstvách raší prvky mateřství. Možná je tato žena jakýmsi katalyzátorem, který spojuje dvě zasuté dětské vzpomínky. Vzpomínku na matku Kateřinu a vzpomínku na setkání s Jeskyňkami. Marion Acylpyrinovi podkuřuje. Neustále ho chválí a dokonce o něm tvrdí, že určitě musí být muzikální. Prý si ho představuje s houslemi, kterými dokáže rozplakat koncertní síň. Pod dojmem těchto Marioniných představ Acylpyrin váhá a zkouší získat někoho, kdo ho na housle naučí hrát. Získává sice jakousi učitelku hudby, která je ochotná vyslechnout jeho žádost, ale výuku odmítá zahájit. Tvrdí, že je na housle moc starý a že by se měl spíše věnovat bicím nástrojům.
    Tato odbočka k výuce houslové hry nemá dlouhého trvání. Marion na zmíněnou učitelku začíná žárlit a Acylpyrinovi mimozemští přátelé, kteří ze studijních důvodů, bývají také častými návštěvníky Podrumu ho nabádají, že má nechat hudbu hudbou a věnovat své úsilí práci vědce a literáta.
    Nakonec z celé exkurze do světa hudby zbude jen několik triumfálních pochodů pro dechové nástroje, které jsou jakýmsi trucem všem, kdo tvrdí, že hudba není jeho obor. Tato díla Acylpyrin věnuje závažným historickým národním mezníkům. První skladba se jmenuje "Dobytí hory Říp". Další pochody mají například tyto názvy: "Útěk z Bílé hory", "Lipany, Lipany", "Korunovace českého krále", "Pochod samostatných Čechoslováků" a pochod " Teď už máme, co jsme chtěli".
    Návštěvou vinárny Podrum a seznámením s paní Marion jsme však poněkud odbočili od hlavní pracovní náplně Acylpyrinova pražského pobytu. Již zmíněné jasnovidectví je pro tento čas nazrávajících změn čímsi řekl bych, přímo typickým. Co Acylpyrina trápí je určitá útržkovitost. Dívá se do mlhy jejíž chuchvalce něco odkrývají, něco zakrývají, ale nikdy nenabídnou ucelený pohled.
    Acylpyrin také nerad předvídá věci, které jsou ukončené. Stále ještě má v paměti den, na který kdysi předpověděl jednomu z dědových přátel konec života. Zmíněný nevěřící Tomáš tehdy dorazil v poledne do bytu AH a zle mu vyčinil, jak mu jeho nepřesná předpo-věď nepříznivě ovlivnila život. Když mu tehdy Acylpyrin domlouval, ať si pár hodin v klidu počká, rozčílil se, zbrunátněl a padl mrtev k zemi. Jsou lidé, kteří by takovýto důkaz své neomylnosti přijali jako zadostiučinění. Pro Acylpyrinovu citlivou povahu to však byl šok. Od oné doby odmítal býti konkrétní a všechna zásadní tajemství ukrýval ve vlastním srdci.
    Aby zamezil útržkovitosti svých předpovědí, pořídil si Acylpyrin křišťálovou kouli. Opatřili mu ji vlastně jeho přátelé z Hlavního nádraží, kteří ukradli kufr tehdy známé pražské jasnovidce, která zřejmě opomněla nahlédnout do vlastní budoucnosti a neprozřetelně ponechala na pár vteřin zavazadlo bez dozoru. Ve skleněné kouli se Acylpyrin naučil číst jako v otevřené knize. I když se nikomu příliš nesvěřoval, již při nadšeném vítání roku šedesát osm věděl, jak tento netrpělivě očekávaný rok skončí.