11. INVAZE

     Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 31. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

    Kapitola 11: INVAZE

    Na přelomu jara a léta zmíněného roku panovalo všeobecné mínění, že jsme tím nejpozoruhodnějším národem na světě. I v Podrumu došlo k výraznému uvolnění. Děvčata byla veselejší, štamgasti přestali hledět na nějakou tu pětku a zavírací hodina ztratila praktický význam.
    Acylpyrinovi přátelé z nočního podniku byli poněkud skeptičtí ke všemu, co zavánělo vědou a jasnovidectvím. Přesto se jedné noci, snad pod vlivem zkonzumovaného alkoholu, obrátili na Acylpyrina s prosbou, ať se podívá do své koule. Samozřejmě, že se tato žádost neobešla bez zlehčujících a dvojsmyslných poznámek. Acylpyrin byl však na jadrný způsob zdejší zábavy zvyklý a tak, přes drobnou námitku o pozdní noční hodině, rád vyhověl. Vytáhl z odřené pracovní brašny, která byla jeho nerozlučnou družkou své, jak říkal okno do budoucnosti, a pomocí několika popelníků vytvořil podium na které kouzelnou kouli položil.
    "Tak co vidíš, Acylpyrine," zeptala se Marion.
    "Chviličku počkej, je tam mlha," řekl Acylpyrin. "Jo, jo, už vidím. Stojí tam socha Svatého Václava."
    " Acylpyrine, ty seš trouba. Václav tam stojí, co pamatuju." Vykřikl kdosi z pléna. "Prosím tebe, to je nějaká budoucnost?"
    " Počkej Arpáde," odvětil klidně Acylpyrin. " Už se to vyjasňuje. Na Václaváku je srocení lidí."
    " To je tam teď pořád, ty chytráku," nepřestával opruzovat Arpád.
    " Vidím ruské tanky, " dodal ještě Acylpyrin a zakryl kouli kapesníkem.
    " To jsi se asi vrátil do pětačtyřicátýho roku," řekla smířlivě Marion a přistrčila před Acylpyrina čerstvě dolitou skleničku. " Pro dnešek toho nech."
    Acylpyrin mlčel a sám pro sebe si říkal, proč jim kazit tak pěkně rozjetou noc.
    I v řadách mimozemšťanů stoupá vzrušení. Je zřejmé, že vývoj událostí se vymyká jejich způsobu myšlení. To, co se odehrává na ulicích může být svým způsobem hysterie, ale jednání české reprezentace i obou velmocí potvrzuje poněkud komický názor AH, že vlastně nikdo neví kudy kam.
    V tomto čase se pohled mezihvězdné flotily na tohoto zdánlivě bezvýznamného účastníka jejich experimentů začíná měnit. Acylpyrin je narychlo povolán do mezihvězdného ústředí a po krátkém rozhovoru s velitelským sborem je mu propůjčena hodnost seržanta.
    Nechceme zabíhat do podrobností, které konec konců ani neznáme. Faktem ale zůstává, že od této události skryté všem účastníkům rozehrané politické partie, včetně tajných služeb, se Acylpyrin stává příslušníkem veliké rodiny Super galaktického souručenství převyšujícího svým významem jak Spojené státy Americké, tak Evropskou unii, která v té době navíc žije teprve v myšlenkách několika málo veřejných činitelů.
    Dvacátého prvního srpna přijíždějí do Prahy ruské tanky. V Podrumu ovazují vinné sklenky černou stuhou a nad vchodem do vinárny vlaje trikolóra. Češi protestují. Zbývá málo, aby se dav chopil zbraní a jako bájní husité čelil přesile. Chybí však zeman Žižka, chybí spojující chorál a vlastně chybí i víra k čemu by to všechno bylo dobré.
    Uběhne týden a vzpoura směřující k hledání východisek je potlačena. Acylpyrin to komentuje slovy: "Můj děda se chtěl před okupanty zarýgrovat v pevnosti Hanička, já těch pár desetiletí klidně přežiju."
    Situace však z počátku není vůbec jednoznačná. Profesor z hlavního nádraží, který se mezitím stal učitelem na vysoké škole politické, nabídne Acylpyrinovi zkušební záskok v právě začínajícím semestru. Acylpyrin nabídku přijímá a stává se postrachem téměř všech svých kolegů. Jeho homeopatický způsob výuky děsí zkušené komisaře praktickou nemožností dostat studenta do úzkých.
    Acylpyrinova zásada dávat málo, očekávat ještě méně a nedozvědět se téměř nic, je sice vřele přijímána absolventy jednotlivých semestrů, ale nejvyšší vedení, které nese zodpovědnost za výuku, dovádí k nepříčetnosti.
    Opět se uplatňuje osvědčená zásada, že ten nejlepší bývá vyhozen první. A tak Acylpyrin opouští nejen vysokou školu politickou, ale i Prahu. Při odchodu na venkov odhazuje i valnou část ideálů směřujících k hledání lidské tváře a téměř všechny modely usilující o zlepšení společenského života.