Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 32.
ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA
1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
2. Dětství a
jinošství
3. Dětství a jinošství II
4. Dětství a jinošství
III (Pohřebačka)
5. Úsvit svobody
6. Každý musí někam
patřit
7. Někdo odejde, někdo zůstane
8. Acylpyrin zůstává
sám
9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12.
Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi
Kapitola 12: PŮVABY VENKOVSKÉHO ŽIVOTA
Většina lidí setrvává na určitém místě, protože jim
důvěrně známé prostředí poskytuje zdání jistoty. Samozřejmě, že se jedná o
pouhou iluzi. Acylpyrin věděl, že bubáci bydlí i pod prahem rodných domů, ve
skříních s pečlivě složeným prádlem i v čerstvě rozečtené knize romantických
příběhů. Acylpyrin z Prahy neprchal. Nehledal klamné bezpečí, o kterém ostatně
věděl, že neexistuje. Potřeboval si pouze vyčistit hlavu. A takovému úkonu, jak
ze zkušenosti věděl, vyhovuje daleko více zapadlá podhorská víska než nanicovatý
ruch rozbolavěného velkoměsta. Byl by však na omylu každý kdo by tvrdil, že v
takovém stranou i bohem zapomenutém místě se nic neděje. Dobrodružství má mnoho
tváří a mnoho podob. Je pravda, že za většinou vesničanů nedocházejí emisaři z
kosmu, ale i bez této zvláštnosti je jejich život bohatý a plný
dobrodružství.
Netrvá dlouho a Acylpyrin je vtažen do
způsobu života, který si mnohdy nezadá s Jánošíkovskými příběhy nebo způsoby
středověkých lapků. Třeba takové noční sklizně. To je hned: "Acylpyrine, přijď
pomoct, dozrává obilí!" nebo "zítra se má vyorávat řepa, večer vyrazíme" či
pouze lehce nadhozené, "slyšel jsem, že u potoka složili tři fůry cihel na
opravu kravína." Acylpyrin nikdy neodmítne. Snad i proto má téměř okamžitě plno
nových přátel. Do svého deníku si poznamenává: "Je to zvláštní, jak to ty lidi
baví. Stále něco stěhují z místa na místo, až jim na nic jiného skoro nezbývá
čas. Co bych ale nepomoh, jsem přece taky člověk." V této větě, kdy sám sebe
pojmenovává člověkem, je možná i záblesk pochybnosti o tom, k jakému
společenství vlastně patří. Samozřejmě, v tuto chvíli je to ještě velmi
neuvědomělé, ale už sama skutečnost, že se zanáší úvahami o své lidské identitě
cosi napovídá.
I zde na vsi se odehrávají milostné
zápletky, které jsou tak typické pro uvolněné mravy velkoměst. Jejich průběh
bývá přímočařejší a mnohdy přímo úměrný slovní zásobě zúčastněných stran. Někdy
se dokonce nehovoří vůbec. Tento nedostatek společenské konverzace Acylpyrinovi
chybí. Nostalgicky vzpomíná na Marion, jejíž slovní zásoba byla nekonečná a její
způsob mluvy až artistický. Nikdy například nepochopil, jak dokáže mluvit s
plnými ústy.
Když jsme u způsobů vzájemné mezilidské
komunikace, bylo by omylem domnívat se, že česká vesnice v této oblasti
zaostává. Její projevy jsou samozřejmě jiné než u městského člověka a mnoho
myšlenek, které by třeba v takové Praze získaly obecného rozšíření, venkovské
prostředí okamžitě překrývá čerstvými problémy. Jsou místa, (například typická
venkovská hospoda), kde se nastolují otázky srovnatelné s diskusemi pravidelných
návštěvníků pražského Podrumu. Jejich hloubka často dosahuje takových rozměrů,
které by uvedly do rozpaků i nejednoho z níže postavených příslušníků
mezihvězdné flotily. Nejsou to pouze funkce atomových elektráren a problémy
spojené s řízením státu, ale i mnohem subtilnější otázky vzájemných mezilidských
vztahů, které by byly nerozlousknutelným oříškem i pro mnohem zasvěcenější
kapacity. Je pravda, že toto prostředí již Acylpyrin poznal v dětství a raném
mládí. Schopnost analýzy je však přece jen u zralého muže na jiné úrovni než nic
nehodnotící dětský obdiv.
Vesnice dvacátého století je
však i vděčným teritoriem různých osvětářů, kteří se, ať už z vlastního
rozhodnutí, či z pověření vyšší moci, vypraví šířit vzdělanost mezi prostý lid.
Acylpyrin byl svědkem několika návštěv těchto mužů vědy a lze říci, že pokaždé
žasl nad jejich zarputilou vytrvalostí.
V době časného
jara se například objevil ve vsi propagátor vědeckého světového názoru, který si
položil za cíl seznámit místní obyvatele s logickými chybami Biblického Starého
zákona. Acylpyrin v té době právě vyvíjel svou mírovou biologickou zbraň
založenou na přitažlivosti všech vesnických psů k pachu hárající se feny.
Přednášející zahájil tvrzením, že za šest dní, jak jistě každý družstevník
chápe, nikdo nepostaví ani kravín a natož aby stvořil celý
svět.
Probral ještě několik podobných témat a připravený
referát uzavřel případem židů prchajících před faraónem z Egyptského otroctví.
Někde se dočetl, že strouhou v Mrtvém moři prchalo pět tisíc mužů výborných. To
číslo a ten obrat se mu tak zalíbily, že začal procentuálně vypočítávat kolik by
musel čítat celý zástup, a to včetně, žen, dětí a mužů, které by za výborné
neoznačil ani zapisovatel písma Svatého.
Acylpyrinovi při
jeho vlastních matematických schopnostech připadal výpočet zdlouhavý a tak jenom
pro zajímavost ukápl přednášejícímu na nohavici něco málo z biologické zbraně,
kterou přechovával v lahvičce od Alpy. Přestože za dveřmi sálu, kde se přednáška
konala, byl ještě výčep a malá verandička, výpary biologické zbraně pronikly až
na venkovskou náves a následující štěkot zabránil nejen dokončení složitého
výpočtu, ale i plánované besedě. Lektor prchal přivolaným taxíkem a přestože
slíbil, že příště objasní ještě různé sporné příběhy Zákona Nového, již nikdy se
ve vsi neobjevil.