2. DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA  

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

Kapitola 2. ACYLPYRIN HYSTEPS - DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ
    První ctižádostí badatele je zisk co nejrozsáhlejšího autentického materiálu o který by se mohl opřít. O co jsme se mohli opřít my?
    V balíčku nalezeném u vyhořelé hájovny pana Proška, bylo pravda, materiálu dost. Na druhou stranu je poctivé říci, že údaje týkající se narození a dětství A.H. byly velmi sporadické.
    Objevili jsme například útržek listu vytržený z matriky narozených. V kolonce matka jsme nalezli jméno Kateřina Hystepsová, neprovdaná dcera Barbory Grunwaldové a Jaroslava Hystepse. Kolonka otec zela prázdnotou. Kmotrem malého Adolfa byl Izák Lôwenstein, rolník z Olešnice v Orlických horách. Jméno Adolf nás nejdříve vedlo k domněnce, že se jedná o bratra A.H. Pozdější bádání prokázalo, že zmíněný Adolf je totožný s naším Acylpyrinem.
    Potíž nastala, když jsme chtěli určit rok narození. Jak jsem již předeslal, měli jsme sice útržek listu z matriky, kde jako datum byl uveden 16. květen a tužkou připsaný údaj o půl páté ráno. Zcela chyběla horní část stránky s uvedeným rokem zápisu. Naštěstí nám v pátrání po otci výrazně pomohly dva zažloutlé dopisy uložené v obálce s razítkem " Grónsko."
    První dopis byl odeslán 5.11.1934 a stálo v něm: Říkal jsem si, že tam u nás bude brzy horko. Tady je to fajn, nic mi nechybí. O toho chlapce se mi postarej. PS, to jméno Adolf jsi mu neměla dávat. Druhý dopis datovaný 27.4. 1937 je silně proškrtaný a pokud v něm jsou vůbec jaké informace, bylo je snad možné kdysi vyčíst pouze mezi řádky. Jediná čitelná věta zní: Místní kmen mne ustanovil svým šamanem. Slovo šaman je dvakrát podtržené.
    Oba zmíněné dopisy nesou podpis Gejza Tótth - Grónsko. Domníváme se, že těmito dopisy se nám podařilo nezpochybnitelně určit otce malého A.H.
    V čase, kdy jsme se prohrabovali obsahem balíčku, začínalo být zřejmé kam musí směřovat naše příští kroky. Ano, byla to Olešnice v Orlických horách.
    Původně jsme chtěli tuto výpravu odsunout až na jaro. Ozvaly se však hlasy, že vzhledem k blížícímu se miléniu je nutné dokončit předběžný výzkum ještě do prvního sněhu.
    Nepříznivé vlivy, a to přesto, že jsme podle horoskopu naší škodovky vybrali nejpříznivější den, provázely celou naši cestu. Už za Chrudimí jsme museli doplňovat chladicí kapalinu. U Jaroměře nám začala svítit kontrolka mazání a u Jestřebí nám došel benzín.
    Naštěstí s sebou vozíme hadičku a tak jsme si mohli přečerpat půl nádrže z vozu zvědavého německého turisty, který, jak nám svěřil, přijel do Čech studovat zvyky místních obyvatel.
    To už jsme však byli na samé hranici teritoria malého A.H. Před námi se rozprostírala malebná scenérie Orlických hor, s divokými bystřinami zádumčivými kopci a pošmournou oblohou.
    Po doplnění pohonné směsi a ujetí několika málo kilometrů jsme zastavili na Olešnickém náměstí. Přímo nad námi čněla věž kostela, schody ke hřbitovu a majestátní budova bývalé fary.
    V hospůdce " U POŠTY " jsme vypátrali starousedlici, která měla tuto oblast v malíčku a minulost údajně znala, jako své boty. Paní Hainzová dopila své malé černé s velkým fernetem a pozvala nás do chaloupky na kraji obce.
    Nebudu zde popisovat probdělou noc a netrpělivé očekávání rána v seníku výše zmíněné ženy. Pravdou je, že nebýt tehdejší noc mimořádně temná, pustili bychom se do průzkumu bez zbytečných odkladů.
    Brzy ráno při sklence mléka a skývě černého chleba jsme svou hostitelku zahrnuli otázkami.
    "Co o něm víte? Kdy jste ho naposledy viděla? S kým se stýkal? Nic před námi neskrývejte! Vším, co řeknete, vstupujete do historie.
    Paní Hainzová byla prostá žena a to, jak jsme na ni naléhali, ji vyvádělo z míry. Koktala cosi o podivných pověstech, které provázely celý Acylpyrinův rod.
    Ze stenografického záznamu, který pořídil můj kolega, jsme po očištění vydolovali tyto informace: Rod Hystepsovů žil na Olešnicku od nepaměti. Už Acylpyrínův dědeček byl podivín, kterého se sousedé údajně báli. Živil se pouze příležitostnou prací a to jen tehdy, když potřeboval peníze. O jeho dceři, matce A.H. se tradovalo, že je bláznivá. Pravdou je, že na tehdejším venkově byl považován za blázna a podivína každý volnomyšlenkář.
    Když se A.H. narodil, byla jeho matka právě na dvoře rodné chaloupky. Fakt jeho narození ji tak překvapil, že odložila dítě do korýtka s krmením a běžela do vsi sdělit svému otci, v té chvíli již dědečkovi, jak neuvěřitelná věc se jí přihodila. Starý pan Hysteps právě vypomáhal na olešnickém hřbitově místnímu hrobníkovi a nenadálá návštěva rozrušené dcery mu poskytla vítanou záminku k přerušení práce. V doprovodu Kateřiny spěchal do rodného sídla. Mezi tím se obloha zatáhla černými mraky a silná bouře provázená blesky, deštěm a krupobitím zaútočila na těžce zkoušené Poorlicko.
    Čerstvá matka Kateřina bědovala nad osudem robátka, které nechala ležet v nechráněném korytě, zatímco starý pan Hysteps střídavě hrozil rozrušené dceři a střídavě proklínal nebe ozářené blesky.
    (Zde bych na chvíli přerušil náš suchý popis deštivého rána a dovolil si poukázat na rozdílné reakce přírody a prostých vesničanů na zrození génia. Zatímco otec s dcerou zbytečně bědují, příroda v doprovodu všech svých živlů vítá jeho zrození velkolepým divadlem.)
    Vraťme se však na prostý dvorek rodiny Hystepsů. Zde v kamenném krmítku leží chlapec a za spokojeného předení vesele mává drobnými ručkami. Na jeho symbolické kolébce sedí z jedné strany holub a z druhé stany jestřáb a oba svorně chrání roztaženými křídly děcko před panující nepohodou.
    Na důkaz této idylky jsme vám chtěli přivézt vycpaného holuba, který podle tvrzení paní Hainzové pamatuje nejen Acylpyrínův příchod na svět, ale i pozdější zábor Sudet, válku i všechno, co později následovalo. Tento náš záměr byl bohužel zmařen tvrdošíjností majitele místního hostince, který používá tohoto ptáka k dekoračním účelům. Tvrdí, že je to poštovní holub a že tudíž do hostince " U POŠTY " patří. Ze zmíněného důvodu ho odmítl vydat.
    S podobným nepochopením jsme se setkali i u některých dalších občanů Olešnice. Jediným světlým bodem, který jak se později ukázalo měl zásadní význam, byla návštěva bývalé olešnické fary. Od této budovy měla paní Hainzová, dnes již můžeme říci naše spolubadatelka, klíče.
    Na ponuré půdě, konzervované vrstvami prachu jsme objevili poklady nedozírné hodnoty. V prvé řadě to byl jediný dochovaný portrét žáků obecné školy, kterou A,H. krátce navštěvoval. Zde v první řadě třetí zprava sedí maličký Acylpyrin Hysteps a nedůvěřivě vyhlíží, kdy vyletí ptáček. (Zde bych pro příslušníky mladší generace připomenul trapný zvyk fotografů z počátků moderní doby, kteří takto hloupě mystifikovali důvěřivé děti.) Jak je vidět z pohledu A.H., on se nachytat nedal.
    Zbývá alespoň stručně vyjmenovat, co jsme zde ještě našli. Byl to okupační "Naučný slovník aktualit" vydaný nakladatelstvím L. Mazače v Praze, který nepřímo popisuje atmosféru Acylpyrinova dětství.
    Dalším objevem byl Rakousko-uherský spis "Obce - Právo a moc" uvedený mottem "Blaho obce, blaho státu." Zde na straně 402 jsme objevili dva zatržené § a to, § 31 a § 32.
    Tyto dva § i v oné době již zastaralé, byly, jak jsme později zjistili, použity v neprospěch A.H.
    Pro úplnost cituji: Ze seznamu dětí školou povinných může být dítě vymazáno pokud se prokáže, že dle povahy ducha neb těla očekávati se nedá, aby účelu veřejné školy dosáhlo. (Konec citátu.)
    Pod takovouto chabou záminkou bylo tedy tomuto tehdy ještě malému velikánu už v první třídě znemožněno získat úplné základní vzdělání. Jestli měl tento zásah do Acylpyrinova života i politické motivy, nevíme. Svědci z velké části již nežijí a ti, co žijí, nechtějí mluvit.
    V euforii, která se nás na této neprobádané půdě zmocnila, jsme zkoušeli objevit i stopy směřující k Acylpyrínovu otci mizející v dalekém Grónsku. Bohužel tato naše snaha byla marná. Není se však čemu divit. Po podrobném prostudování "Atlasu světových dějin" vydaného nakladatelstvím "Times Books" roku 1997 v Londýně, nemá tak rozsáhlé území jakým Grónsko bezesporu je, dokonce ani dnes samostatné heslo.
    Jak se zdá, i v době internetu a všeobecné informační exploze, existuje plno bílých míst, která teprve čekají na budoucí objevitele.
    Protože jsme neuspěli u otce, obrátili jsme svou pozornost k Acylpyrinově matce. V době její školní docházky, pokud vůbec někam docházela, ještě neexistovaly skupinové fotografie. Pokud jsme si chtěli její podobu alespoň trochu přiblížit museli jsme hledat něco jiného. Na dobrou myšlenku nás přivedl kus utrženého rukávu, dříve používaný zřejmě při mytí podlahy. Tato textilie nebyla ničím zajímavá. Logickou úvahou nás však dovedla k obrazové mapě folklóru a lidové kultury v bývalém Československu. Zde jsme pod číslem 12. objevili vyobrazení ženského kroje typického pro region Acylpyrinova dětství. Když se pozorně podíváte na označenou figurínu, můžete si udělat alespoň matnou představu jak vypadala Acylpyrínova maminka.
    Několik dalších exponátů jsme museli odvézt k podrobnému prostudování do našeho ústředí. I po letmém nahlédnutí je zřejmé, že jejich závažnost zdaleka předčí všechno, co jsme zde uvedli.