3. DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ  II.

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA  

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

Kapitola 3. ACYLPYRIN HYSTEPS - DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ II. (Dle deníku Izáka Lôwensteina, kmotra A.H.)
    Okamžitě po návratu z Olešnice do naši chotěbořské centrály jsem nahlédl do deníku kmotra A.H. Izáka Lôwesteina ve kterém je sice nesoustavně, ale přesto dosti obšírně, popsána dřevní doba Acylpyrinova mládí.
    Celý spis obsahoval asi sedmdesát stránek napsaných těžkou rukou člověka jehož pracovním nářadím byla spíše motyka a cep. Srozumitelnost byla navíc ztížena množstvím germanismů a občasnými citáty v hebrejštině.
    Přistupoval jsem k tomuto záznamu s pietou a tak uvádím jen ty pasáže u kterých se domnívám, že jsem jim porozuměl.
    Jeden z prvních rozluštěných odstavců se týká Acylpyrínovi obliby v pohádkových příbězích. Pohádky si nechal nejraději vyprávět od své maminky Kateřiny. O pohádkách svého dědečka říkal, že jsou moc strašidelné. Maminčina pohádka o perníkové chaloupce, byla zřejmě tak sugestivní, že zanechala v Acylpyrinově životě hlubokou stopu.
    Vraťme se však do skromných poměrů v rodině příležitostného nádeníka a jeho neprovdané dcery. Byly dny, kdy v domku nebylo nejen do čeho kousnout, ale mimo vody z blízké studánky, která navíc občas i zamrzala, ani čím naplnit prázdný žaludek. Snad na základě této neutěšené rodinné situace vzal jednou malý Acylpyrin nůši a řekl si, že dojde mamince pro perníček. Jak poznamenává I. Lôwenstein, "byl to hodný chlapec."
    Když za tři dny doma zjistili, že Acylpyrin chybí, začali ho intenzivně hledat. Na rozdíl od Jeníčka a Mařenky A.H. drobečky sypat nemohl a tak, aby si poznačil cestu, stavěl alespoň sněhuláky.
    Podle dlouhého procesí sněhuláků ho nakonec objevila finanční stráž, která se mylně domnívala, že pronásleduje rafinovaný geng pašeráků pálenky.
    Tato drobná příhoda plně koresponduje i s druhým záznamem o tom, jak malý Acylpyrin stavěl krmítka pro myši. Oblíbeným rčením matky Kateřiny byla tato slova:" Dědek všechno propije a myši všechno sežerou." Tento slogan dokázala opakovat i několik dní.
    Malý Acylpyrin si řekl, že udělá mamince radost. A tak vyřezával a vyřezával. Zanedlouho bylo okolí chaloupky obklopeno myšími krmítky. Naivní chlapec však nedomyslel, že krmítka jsou od slova krmit. Vzhledem k tomu, že tyto domečky zůstávaly trvale prázdné, začaly je myši s širokého okolí užívat jako přístřešky před nepohodou. Stáhly se z lesa k Hystepsovic chaloupce a tím se vlastně veškerá jeho snaha projevila jako kontraproduktivní.
    Malého A.H. mimo jiné trápilo, že je jedináček. Často si stěžoval, že nemá bratříčka. Matka Kateřina by se určitě také ráda obklopila rozvětvenější rodinou. Bohužel široko daleko nebyl mužský, který by byl natolik potřebný, aby tomuto jejímu snu vtiskl reálnou podobu. Bylo to vlastně až téměř před obsazením Sudet, kdy se u Hystepsovic dveří objevil Matěj Padělek, na Orlicku a v Podkrkonoší přezdívaný "blouznivec."
    O Matěji Padělkovi lze říci, že u Hystepsů žil i nežil. Pokud bylo jen trochu slušné počasí přespával v lese. Do Kateřinina lože se uchyloval jen v čase největší nepohody. A tak Acylpyrinova matka na rozdíl od jiných lidí neustále opakovala: Už aby přišly pořádné mrazy, už dlouho nebyla vánice a podobně. Samozřejmě, že si těmito výroky přízeň sousedů nezískala.
    Je pravda, že Matějovým libůstkám postupně přivykla a dokonce mu tolerovala i úchylku, kdy ji v intimních situacích zakrýval obličej pytlem s odůvodněním, že se tak cítí lépe.
    Tak běžel čas a chlapec rostl. Během posledního roku v Olešnici se ještě jednou ztratil. Tentokrát Acylpyrina nikdo nehledal. Matka měla oči jen pro svého Matěje a děda mizíval na dlouhé výpravy v českém vnitrozemí.
    Izák Lôwenstein zapsal: Nebýt toho, že se malý Acylpyrin zatoulal, už bych asi práskl do bot. Celý svět se nejspíš zbláznil. Za všechno může ten čalouník z Berlína. Až chlapce najdeme, půjdu za sestrou na Slovensko. Jak mi před třemi roky psala, jsou tam hodný lidi.
    V posledním zápise potom stojí: Našli jsme ho v rybníčku na polské straně. Všichni si mysleli, že se utopil. Musel být pod ledem strašně dlouho, protože díra, kterou se tam dostal, znovu zamrzla. Divné bylo, že od něj šly pořád bubliny. Jak jsem říkal, celý svět je na ruby. Když ho vysekali z ledu, jenom se otřepal a prohlásil, že by něco sněd. Když jsme se později vyptávali kde byl, tvrdil, že na lodi. To je samozřejmě nesmysl, protože na tak malý rybník by se ani žádná loď nevešla.
    Říkal jsem mu, Acylpyríne, jak jsi se na tu loď dostal?
    A on mi řekl, že ho tam odvedly jeskyňky. Chudák dítě. Nechtěl jsem mu odporovat a tak povídám: A co tam s tebou dělaly? A on na to, že mu operovaly hlavu.
    Myslím, že v tom rybníce trochu namrzl, protože tvrdil, že ho jeskyňky schovaly pod led, že prej je tam teplejc. Divné je, že od té doby, co se vrátil domů, hovoří a čte plynně ve všech světových jazycích. Dokonce i hebrejsky.
    No nic, odnesu těch pár krámů, které chci uchovat, na farskou půdu a vyrazím za sestrou.
    V těchto místech deník Izáka Lôwensteina definitivně končí a nám nezbývá než se zeptat: Jaké bytosti tak zásadně ovlivnily Acylpyrinův život? Kdo v něm probudil schopnosti Titanů? Otázek je nespočet.
    Krátce po odchodu Izáka Lôwensteina, mizí z Olešnice i většina jeho českých sousedů.
    A tak v době, kdy Izák míří do náruče přátelského Slovenska, rodina Hystepsových nachází přístřeší u Aloise Peltráma, dávného spolužáka Acylpyrinova děda.