4. DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ  III - POHŘEBAČKA

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA  

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

4. DĚTSTVÍ A JINOŠSTVÍ III. / Pohřebačka /
    Obec Pohřebačka leží mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Jak tato obec vypadala těsně před okupací nevíme. Víme však, že stejně jako tehdy ještě celé Československo naivně věřila, že musí dojít k zázraku. / Tato víra byla jedním ze stavu mysli obvyklým v této části Evropy. Její protipól, který ji po čase vždy vystřídal, bylo přesvědčení, že je všechno v háji, a že už ani nemůže být hůře. Tyto dva vzájemně se doplňující pocity nevymizely, i když se Češi nesčíslněkráte přesvědčili, že hůře být může./ Acylpyrinův děd, který kdysi náhodou vypomáhal při stavbě pohraniční pevnosti "Hanička" říkal: Kdybysme tenkrát do těch bunkrů navozili žrádlo a zarígrovali dveře, tak jsme tam mohli deset let vydržet. Jeho kamarád Peltrám to nerad slyšel. On byl spíše pro aktivní odpor. Acylpyrin buď jejich sporům nerozuměl, nebo mu připadaly malicherné.
    V té zimě na přelomu třicátého osmého a devětatřicátého roku žil poprvé v nížině a jenom těžce se vyrovnával se změnou klimatu. O paní Kateřině jsme v rodinné kronice pana Peltráma žádnou zmínku nenašli. Buď žila tak nenápadně, že nebylo co psát, nebo, což je pravděpodobnější, zmizela někde ve světě s Matějem Padělkem o kterém víme, že se rád toulal.
    Vraťme se však k našemu chlapci, který překročil teprve osmý rok věku i když fyzicky vypadal nejméně na dvanáct a půl. Jak se zdá, přes všechnu citovou nevyrovnanost, mu sestup z hor do nížiny tělesně i duševně prospěl. Na rozlehlých polích úrodného Polabí se našla daleko výživnější strava než v náruči horského lesa. Zřejmě i relativní blízkost dvou kulturních center / Pardubic a Hradce / , vyvolávala vibrace, které blahodárně působily na jeho intelektuální vývoj. Když v březnu vtrhla do země okupační vojska byl, co se týče znalostí a určité míry protřelosti, již na srovnatelné úrovni s kterýmkoliv normálním, dospělým Čechem.
    Přes tento bouřlivý rozvoj vnímání si však zachoval i určité dětské rysy. V té době se poprvé projevila jeho pozdější tendence všechno zakopávat. Vůbec první případ máme doložený zápisem v Peltrámově kronice. Seběhlo se to takto:
    Přestože už byla polovina května, počasí bylo mizerné a starému Hystepsovi došel tabák. Poslal malého Acylpyrína do místního koloniálu pro svůj měsíční příděl a chlapec se jako obvykle zatoulal. Na kraji vsi našel rezavou odhozenou poštovní schránku. Protože neměl rád nepořádek, a vlastně i proto, že obdivoval jednoho ze sousedů, který byl funebrákem, rozhodl se, že schránku pohřbí. Odnesl ji na rozcestí ke křížku a tam ji zahrabal do země. Potom doběhl dědovi pro tabák a ve frontě utrousil, že u křížku je mrtvá schránka.
    Když k večeru obsadilo Pohřebačku gestapo, byl zcela unesen rozsáhlostí policejní akce.
    Snaživý soused, vesničan, který celou věc nahlásil, přišel asi po čtrnácti dnech s vyraženými zuby. Byl vlastně první obětí cizí zvůle. Jak říkal, na gestapu si mysleli, že chtěl zesměšnit říšské bezpečnostní orgány.
    Tomuto rušném momentu možná vděčíme za to, že jsou dnes stovky a možná tisíce skrýší, podobných tehdy naivnímu dětskému hrobečku, rozesety nejen po celém bývalém Československu, ale i na mnoha místech Evropy.
    Čas se ale nezastavil. Přes vystupňovaný teror běžel dál a nelítostně stříhal metr vyměřený tisícileté říši. Omlouváme se, že tato kapitola Acylpyrinova života je poněkud pochmurná. Ano omlouváme se. I když si myslíme, že omlouvat by se měli jiní.
    Přeskočím nyní asi tři roky. Na jejich závěru potkáváme Acylpyrina jak tráví poslední zbytky dvou velikých veřejných knihoven Hradce a Pardubic.
    Přestože tehdy, jako i celý další život upřednostňuje všestrannost, přece jen je oblast jeho srdci nejbližší. S přibývajícími lety se tělo natahuje a oči se obracejí ke hvězdám.
    Ve skupině výrostků slýchá občas jména jako Churchil, Beneš, generalisimus Stalin a Ciolkovskij. Posledně jmenovaný se vyskytuje na pomačkaném výstřižku z jakéhosi předválečného časopisu. Na vyobrazení ukazuje vztyčenou rukou na model čehosi, co je pojmenováno raketou. Acylpyrinovi obrázek něco připomíná, i když si zaboha nemůže vzpomenout, co? Jisté je, že vyobrazený prototyp otevírá perspektivu cest ke hvězdám.
    Do zmíněné skupiny výrostků patří i jistý Tomáš Hurdiska, pomocný zedník, který chodí pracovat do pardubické cihelny. Když vidí Acylpyrinovo nadšení modelem rakety, navrhne, že mu za karton tehdy ilegálně šířených partyzánek a za lahvičku samohonky, kosmickou loď postaví.
    Acylpyrin je nadšen. Jeho nadšení však netrvá dlouho. Ukáže se, že jediný materiál, se kterým Tomáš umí pracovat, jsou cihly. A tak, přestože Tomáš dělá příčky jenom na štorcku, výsledná loď je nakonec příliš těžká a tedy zcela nefunkční.
    Ano, toto jsou životní momenty, které formovaly dětskou duši Acylpyrina Hystepse. Od této chvíle například ví, že co si sám neudělá, na to se prostě nemůže spolehnout. Zbavuje se posledních zbytků dětské důvěřivosti, a snad trochu i pod tíhou doby, předčasně vyspívá v muže.