5. ÚSVIT SVOBODY

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA  

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

Kapitola 5 ACYLPYRIN HYSTEPS - ÚSVIT SVOBODY
    Děla chrlila oheň a železné Godzily drtily zem. V hlavním městě říše vypustili do ulic šelmy berlínské ZOO. Ideologům říše, která měla trvat tisíciletí, se zdálo, že její zánik po několika letech hrůzovlády bude i koncem světa.
    Nebyl.
    Většina Evropy křepčila nadšením v přesvědčení, že na světě konečně nastává věčný mír a zlatý věk lidstva. Ani tato vize se nenaplnila.
    Dospívající Acylpyrin Hysteps pozoroval rozjařené spoluobčany a s láskou vzpomínal na svého kmotra Izáka Lowensteina, který neodpovídal na dopisy. Podle korespondenčního lístku ze Slovenska prý nikde dlouho nevydržel a nakonec se odstěhoval do Polské Oswiecimi. A.H.by se za ním vypravil na návštěvu, ale na dráhy nebylo spolehnutí. Než se rozhodl k cestě pěšky, objevil v novinách článek, který smysl této výpravy zcela zpochybnil.
    V ulicích se mezi tím děly věci. Skupinky odvážných odbojářů strhávaly německé nápisy, rabovaly bývalé úřadovny gestapa a pálily archivy. Zvláště mezi nimi vynikal Peltrámův soused z Pohřebačky, který všude ukazoval umělý chrup a s páskou na rukávě určoval, co dělat.
    Nebyla to jednoduchá doba. Starý Hysteps jednou dokonce musel roztrhnout dva sousedy, kteří se po celodenní hádce o to, kdo z nich více trpěl, servali jako psi.
    I v Pohřebačce, po opadnutí první vlny nadšení, poněkud přituhlo. Bezzubý soused, který před lety upozornil na mrtvou schránku, obvinil mladého Hystepse, že tehdy ohrozil obec. Lidé se od rodiny odtáhli a podle zásady, kdoví jak to bylo, začali na Hystepsovic koukat skrz prsty.
    Dobrodinec Peltrám po čase naznačil, že by snad bylo lepší, kdyby se vrátili do Olešnice. Děda Hysteps radil ještě vyčkat, i když tuto alternativu zcela neodmítal.
    V novinách psali o potřebě osídlit pohraničí a tak Hystepsova váhavost zavinila, že nakonec nalezl rodnou chalupu rozebranou na stavební materiál.
    Ještě krátce se Acylpyrin s dědem znovu objevuje na Hradecku. Kamarád Peltrám jim dohodí práci na jednom ze zanedbaných statku. Starého Hystepse ale práce nebaví. V opuštěné vilce po uprchlém německém strumbaumfurerovi objeví morbidní sbírku popravčích a mučících nástrojů. Mezi mnoha nepoužitelnými věcmi je i zachovalá gilotina. Tento nástroj natolik zaujme jeho představivost, že ho s Acylpyrinem přestěhují domů na statek. Z Hradiště přiveze fůru javorových špalíků a s hradeckým houslařem dohodne, že mu bude dodávat plátky na výrobu kobylek. Přestože má technologický postup celkem promyšlený, poněkud zanedbá bezpečnost práce. A tak u najatých pomocníků, kteří přidržují špalíky, aby řez byl rovný, často dochází k úrazům. Místním orgánům se nelíbí, že v kraji přibývá jednorukých a tak Hystepsovi, pod pláštěm noci, opět ve spěchu mění působiště.
    Někdy koncem roku děd s vnukem krátce navštíví Prahu. Mladý Acylpyrin je nadšen tepem velkoměsta. Vrcholem výletu je návštěva Staroměstského náměstí, foyeru Národního divadla a nádvoří Pražského hradu.
    Acylpyrin obhlíží nápisy typu: "Nepřátel se nelekejte, pravdy každému přejte", "Národ sobě" a "Pravda vítězí".
    Rád by se také podobným způsobem definoval a něco vzletného vytesal do kamene. Děda mu to ale rozmluví. Říká mu: "Acylpyrine, každou chvíli jsme někde jinde, přece to nebudeš tahat s sebou."
    Acylpyrin tedy sleví a spokojí se pouze s vlastní vlajkou, která se dá snadno sbalit, není těžká a nezabere mnoho místa.
    Při toulání ulicemi, ve kterých panuje čilý ruch a kde pracuje velké množství lidí na opravách poškozených budov, často slyší obdivný slogan: "Zlaté české ruce". Když později přemýšlí nad charakteristikou svých spoluobčanů, zcela toto rčení zavrhne.
    Tehdy ještě nepíše deníky a neobtěžkává zemi svými zakopávkami, a tak se pouze svěří dědovi: "Zlaté české ruce Čechy nezachrání. K čemu byly husitům po bitvě u Lipan? Co za ně mohli vyměnit Čeští bratři po Bílé hoře? Zachránily by život takovému Komenskému?
    Mělo by se říkat "Zlaté české nohy" .
    Když později objednává výšivky na svoji vlajku, nechá zde ztvárnit tygra (ne proto, že je šelmou, ale že umí rychle utíkat), a prostor nad jeho hlavou vyzdobí nápisem "Pravda někdy vítězí".
    V souvislosti s vlajkou A.H. jsme nuceni poznamenat, že s ní nikdy neměl štěstí. Krátce po válce urážela zjitřené vlastenecké city, v době totality dráždila funkcionáře neobeznámené s heraldikou a po sametové revoluci, kdy si vlastní vlajku může zhotovit každý trouba, ztratila pečeť jedinečnosti. S pietou ji tedy ukryl kdesi u Malína.
    My se domníváme, že by si takováto relikvie zasloužila důstojnější uložení. Uvažujeme o tom, obrátit se v budoucnu na americkou astronautickou společnosti NASA a požádat, až zase někdy poletí tam nahoru, jestli by ji nezakopali třeba na Měsíci.
    Mohli bychom jistě požádat i Acylpyrinovy přátele z kosmu, ale přece jen budeme raději, když tento pionýrský čin provedou zástupci naší civilizace.