7. NĚKDO ODEJDE, NĚKDO ZŮSTANE

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 28. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA  

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

Kapitola 7. NĚKDO ODEJDE, NĚKDO ZŮSTANE
    Příhoda s topičem, pokoutně zjišťujícím jak se dostat k přihlášce do strany, se nám zpočátku zdála poněkud nevěrohodná. Vžijme se však do oné doby. Ve spojených státech řádí výbor pro neamerickou činnost a v každém intelektuálovi vidí potencionálního komunistu, zatímco v čerstvě zformovaných souputnicích Ruska je kdekdo považován za agenta imperialismu. Můžeme se potom divit topičově opatrnosti?
    Byla to prostě doba, kdy bylo všechno možné.
    Acylpyrin se po takzvané zdravotní prohlídce na hvězdoletu vrací k prostému životu běžného občana. Jak postupně zjišťuje, k rozsáhlým jazykovým schopnostem přibývá i ničím neomezená manuální zručnost. V těch letech, vlastně ze dne na den, získává schopnost vyrobit z čehokoliv cokoliv. Starý Hysteps si v místě nového bydliště udělá známost s vdovou po lékárníkovi jejíž jméno se nám nepodařilo zjistit. Víme jen, že jí oslovuje Žužu, což jí údajně dělá dobře.
    Kamarádi z mládežnické organizace Acylpyrina přesvědčují, že by měl dědu před onou reprezentantkou kapitálu chránit. Acylpyrin však pokaždé jen mávne rukou a tyto výtky odbude celkem nelogickou poznámkou: "Však má svůj rozum."
    Svůj rozum však nejspíše ztrácí zubař Wipler, který si na zahrádce schová půl kila našetřeného zlata. Když ho chlapci od bezpečnosti přimáčknou a domlouvají mu, že se takhle s drahými kovy nezachází, hloupě se vymlouvá, že teď zrovna nikdo zlaté zuby nechce. Vůbec nedokáže pochopit, že pokud něco nepotřebuje, tak to má odevzdat.
    U mladého Acylpyrina se v těch dnech začínají objevovat i první záblesky jasnozřivosti. Když děda s Žužu zlehčují Wiplerovo škobrtnutí a tvrdí, že pan zubař bude za pár dní doma, Acylpyrin jen zabručí: " Kdepak, to bude na dlouho."
    Paní Žužu, jak jsme zjistili, získala srdce starého Hystepse několika běžnými ženskými triky. Za prvé, nikdy mu nezapomněla nabídnout štamprli slivovice. Za druhé, nikdy po něm nechtěla žádnou práci. A konečně za třetí, svorně s dědkem nadávala na všechno a na všechny. Nad jejím téměř každodenním výrokem: " Neboj se Hystepsi, brzy to praskne," Acylpyrin jen nevěřícně kroutil hlavou. Sám nevěděl, kde se v něm bere schopnost rozlišit iluzi od tvrdé reality, ale čím častěji se přesvědčoval o správnosti svých podvědomých úsudků,tím více si věřil.
    Na základě jedné takové vize začal šít dědovi, "sedmimílové boty." No, sedmimílové boty, tak tomu říkal on, Acylpyrin. Ve skutečnosti se jednalo o veliké holinky s obrácenou podrážkou, takže když někam šel, vypadalo to, jako když jde odtamtud.
    Bylo to onoho roku kdy v Praze odsoudili a popravili generálního tajemníka KSČ. Žužu z toho usoudila, že to, co říkají na Svobodné Evropě, je už na spadnutí a připravila malou oslavu.
    Ten den přivítala starého Hystepse hned dvěmi štamprlaty. Sdělila mu, že v Praze už věší komunisty a potom ho odvedla do magacínu, kde začali laškovat na odřeném kanapi.
    Zrovna když byli v nejlepším a vzájemně si svěřovali, co by si dali zahrát, kdyby některý z nich umřel, vešel Acylpyrin.
    Už na první pohled měl rozmrzelou tvář. V ruce nesl holinky sedmimílovky a aniž by respektoval jejich soukromí, spustil: " Tak ti dědo sebrali další kamarády. Myslím, že je nejvyšší čas zdrhnout."
    "Jaký kamarády?" zeptal se zjihle Hysteps, stále ještě duchem bloudící v tklivých pohřebních melodiích.
    "Švadlenku, Tatíka, Šínu a ještě asi pět dalších."
    "Blbost," odsekl děda. "To jsou slušný lidi. Proč by je měli sbírat?"
    "To máš těžký," řekl Acylpyrin. "Prej připravovali třetí světovou válku, šířili zvířecí nemoci a poslouchali zahraniční rozhlas."
    "Vždyť jsem ti říkal, že je to blbost. Co já vím, tak mimo Žužu tu nikdo rádio nemá."
    "To je teda argument. Tady máš boty a koukej se chystat," uzavřel diskusi Acylpyrin.
    Když jsme probírali toto období života A.H. a hovořili s pamětníky, zjistili jsme, že se Acylpyrinův děd nakonec přece jen přesvědčit nechal a odešel do emigrace. Potvrdil se nám i výrok Hystepse stran jeho kamarádů. Byly to skutečně slušní a prozíraví lidé. Často mívali pravdu. Uvádíme zde oblíbený citát jednoho z nich, který říkal: Zavřít můžou, pustit musejí. Po osmi letech se ukázalo, že se nemýlil.
    Vraťme se však ještě na chvíli k útěku Acylpyrinova děda. Samozřejmě, nebyli jsme u toho. Dovedeme si však celkem živě představit situaci, kdy skupina pohraničníků narazí na stopy speciálních Acylpyrinových bot.
    Jistě museli být zmateni. Nohy této velikosti nebývají obvyklé. A tak zatímco po krátké poradě začíná štvanice mířící hluboko do vnitrozemí, starý Hysteps o sedm mil dál již klepe na vrata emigračního úřadu.
    Tak to bývá. Někdo odejde, někdo zůstane. Od této chvíle je Acylpyrin bez jakýchkoliv závazků a s rozšiřujícím se rejstříkem schopností míří do budoucnosti.