8. Acylpyrin zůstává sám

    Vyšlo jako příloha fanzinu Zbraně Avalonu 29. 

ACYLPYRIN HYSTEPS - STŘÍPKY ZE ŽIVOTA GÉNIA

  1. Acylpyrin Hysteps: Prorok budoucího věku
  2. Dětství a jinošství
  3. Dětství a jinošství II
  4. Dětství a jinošství III (Pohřebačka)
  5. Úsvit svobody
  6. Každý musí někam patřit
  7. Někdo odejde, někdo zůstane
  8. Acylpyrin zůstává sám
  9. Od ničeho k ničemu
10. Čas tání
11. Invaze
12. Půvaby venkovského života
13. Dovolená na lodi

    Kapitola 8: ACYLPYRIN ZŮSTÁVÁ SÁM

    Emigrace Acylpyrinova děda znamenala, že po kmotru Izákovi a matce Kateřině mizí z jeho života poslední osoba, ke které byl citově vázán.
    Popřemýšlejme trochu o situaci tohoto mladého muže obklopeného chladným světem ve kterém navíc zuří třídní boj. Existují zde sice poněkud vágní a nepravidelné návštěvy mimozemšťanů. Lze však v tomto případě hovořit o citových vazbách? Jak víme, žádného z těchto průzkumníků nezná v té době ani jménem. Oni si přicházejí a odcházejí jak se jim zamane, aniž by na tom on mohl cokoliv změnit.
    Vezměme v úvahu i kapacitu Acylpyrinova mozku. Je vůbec člověk postižený takovou intelektuální nadprůměrností schopen prostých lidských citů? Nebyl už samotnými experimentátory z kosmu odsouzen k totální samotě? Nechejme však těchto planých úvah, které spíše spadají do diskrétních pracoven psychologů a filosofických debat na příslušných fakultách a vraťme se zpět k našemu chlapci.
    Přes pokračující budovatelské tendence, které přetavují společenský život, směřuje Acylpyrín k určité lyrické katarzi. Opouští převládající témata, která hýbou veřejným životem tehdejšího Československa a začíná psát lyrické básně. Jeho jediná rozsáhlá sbírka, čítající třináct set stran, s provokativním názvem, "V žárovce zhasli" nezíská přízeň tehdejších nakladatelů a tak ji zakopává na Karlovarsku. Její život v podzemí však není dlouhý. Bývalý profesor slovanských jazyků, který je na převýchovném pobytu v nedalekém táboře nucených prací, ji nachází ve chvíli, kdy už pozvolna ztrácí víru ve smysl života. Acylpyrinova sbírka mu tuto víru vrací. Zakopává ji na bezpečnějším místě, kudy nemá vést žádná z příštích sil-nic, a o několik let později ji složitou cestou odesílá krajanskému spolku kanadských Čechů.
    Když bylo o několik desetiletí později Acylpyrinovo básnické dílo vystaveno podrobnému zkoumání, vyšla najevo jeho mnohavrstevnatost. Sedm profesorů se přelo o významový obsah jednotlivých veršů, a protože ani v jediném případě nedošli k shodnému výkladu, sjednotili se na závěru, že se jedná o velkou poezii.
    Z rozsáhlé básnické tvorby těchto let poněkud vybočuje Acylpyrinův málo známý pokus napsat pohádku. Její název v prvních okamžicích vyvolává pocit čehosi důvěrně známého. Vzápětí nás napadá, že se může jednat i o překlep. Když se však pozorně začteme do této parafráze české klasiky, vychází najevo, že se jedná o další brilantní projev Acylpyrinova ducha. Pohádka "Vůl nad zlato" je takovým malým klenotem písemnictví, který ani po letech neztrácí svou aktuálnost. Jak je každému známo, v klasické pohádce král ne a ne uznat, že tak obyčejná věc jako sůl může být potřebnější než zlato. Dokonce v rozčílení vyžene dceru. Acylpyrin této konstrukce využívá a v pohádkovém příběhu dokazuje, že každá lidská společnost vola potřebuje. V rozvíjejících se zápletkách král nejdříve s pohrdáním vykřikne: "K čemu nám takový vůl může být užitečný?" Všechno však dostává jiný rozměr, když této pohádkové bytosti dovolili zazářit, aby na ni posléze svedli všechno, co se v království nevydařilo. V doprovodném textu, který svým rozsahem pohádku několikanásobně přesahuje, Acylpyrin dokonce tvrdí, a zde cituji: "Pokud království nemá vhodného vola k dispozici, musí si ho vytvořit."
    Acylpyrinův odskok do pohádkové literatury je zřejmě jen přirozenou reakcí na pochmurnou atmosféru poválečné doby. Od války již uplynula řada let. Nadšení vyprchalo, hesla se oposlouchala a technické inovace přicházející z Ruska Acylpyrina neoslovují.
    Cestou z vesnické hospody, která má neúměrně časnou závěrečnou hodinu, si Acylpyrin stěžuje svému stejně žíznivému společníku: "Ten hospodský není dobrý člověk. Měl ještě nalít."
    "To máš těžký," říká kolega. "Ráno musí na družstevní."
    "Kdyby se držel pípy, byl by užitečnější," dodává A.H.
    "No, Acylpyrine, třeba se dočkáš. V JZD chtějí podle nového sovětského vzoru zavést setbu z letadel. Třeba potom nebude tolik lidí potřeba."
    "To by se mi líbilo," na to Acylpyrin. "Jen se bojím, že tady u nás máme moc malá políčka a bude těžké se trefit."
    Tato Acylpyrinova skepse se nakonec ukázala správnou. Z letadel se sít nezačalo a zavírací doba restauračních zařízení zůstala i nadále nestydatě časná.