Věci našeho života, Petr Musílek

Kdyby

Kdyby můj krok

nic nevážil

Kdyby se dokázal vznášet

nad radostí a pláčem

To by byla bezpečná chůze

minovým polem dní

To bych si mohl

i pískat písničku

žít radostí komára

zlehka

zlehoučka sát

a neumazat se krví

Sny

Jdou koně v dálce po obzoru

až tam, kde zdraví hora horu

Krok jejich bije vzdornou zemi

Ozvěna padá do ozvěny

Jdou těsný houf, hour bez povelů

Jdou bokem k boku, čelem k čelu

Až u dna basů duní jízda

zatímco vítr výšky hvízdá

Jdou krajem dešťů, krajem sucha

Hvězdnatá noc jim hřívy cuchá...

V průsmyku srdce jitro minou

a mizí v dálce nad krajinou

Příchod

Dítě nic nechápe

když nepoznaná přání

si kolem postýlky

sudičky vymění

Jeho čas bez času

vnímá jen ruce mámy

a celý zbylý svět

je šum a vlnění

Pak se však rozhlédne

a z očí kolem cítí

že pláč je jazykem

jímž může říkat chci

Tedy se rozkřičí

a do pěstiček chytí

ten svět i s vůněmi

jež vlají povětřím

Cesty a ploty

Lupení prší a prší déšť

tam kde mě hledáš

už nic nenajdeš

Slunečné dny

se po kmen vysvlékly

Čas zůstal stát

jak v kmeni zaseklý

Cesty déšť smazal

Já a ty

jdem každý jinam

Prší na ploty