AMORÉNA

Jednou navečer
kdy lampy ještě nedosáhly k zemi
potkal jsem postavu
Víc sen než ženu
Šla po tenkém ledě
mého nesoustředění
chvílemi se bořila
do studené vody kaluží
chvílemi ustrnula
krok nad zemí
Amoréno
i v těchto slovech
před tebou utíkám
a zároveň tě hledám
Chci žít
a přitom shořet
ve tvém polibku
Do svých neromantických snů
nastěhovat dech tvého světa
Neboť ty jsi lano
o které se přetahuje
láska a smrt



PŘÍTELI

Kdo nemiloval starý dům
lepší dům nepostaví
a ve svém omámení slovy
přidává
doslov k doslovu
Ty příteli
však každým z činů
o kterých nikdo nemluví
kde jiní vidí rozvalinu
otvíráš příští předmluvy



ŘÍJEN

Vlaštovko uleť Bude zima
Strom k zemi listy odkládá
Za kopci čeká meluzína
A čeká - už jen nerada
Pospíchej nebem Stoupej vzhůru
Nám zbude vrabčák - přítel tvůj
On pohlídá ti partituru
A ty - tam v dálce pozdravuj


TALISMAN

Tato báseň je talisman
Pro chvíle nepohody
Přemůže oheň, zemi, vzduch
i vzduté vlny vody
Je částí dobra jak svět snů
Hráz světla proti stínu
S ní žiji ve všech životech
a nikdy nezahynu


BÁSNÍKŮM

Stál mistr zedník
nad skončeným dílem
a zrakem znalce
měřil křivky stěn
Abstrakce, řekl
Vždy si ceňte píle
I zeď je někdy
malým zázrakem
O kousek dál
se v ukoptění mořil
šedivý mužík
až prorostl zdí
A nechal času
ať soudí co stvořil
a nebo ať to
třeba nesoudí
To první dílo
bylo oceněno
Vždyť každý slyšel
kdo udává tón
Jenže dům chvály
dodnes nemá jméno
a prázdnem dýchá
okno bez záclon
Tam vedle ale
v malém
skromném skvostu
pláč, smích a touha
sytí plátna stěn
a v jiskře ohně
rušíc božský odstup
se anděl kouře
vznáší komínem