VLČÍ KOLO

BOŽÍ SOUD

Bylo pošmourné odpoledne. Den dobrý akorát tak na spaní. Svatý Petr si zrovna říká: " Dneska už nikdo nepřijde " a vytáhne ze šuplátka ohmataný peprbek, že si jako přečte pár kapitol. V tom tlučou na bránu tři poslanci, strašně pospíchají a cpou se dovnitř. Jeden vypadá jako vyčouhlý zpěvák na turné, druhý, to je typický obtloustlý byrokrat a ten třetí, takový prcek, ale to byste nevěřili, jak o sobě dává vědět. Abychom si je odlišili, budeme jim říkat Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Bůh ví, že přišli nevhod. Evidence je uzavřená, na vařiči píská konvice s horkou vodou a pomocný anděl se asi někde zapomenul. Petr rozmrzele vyleze z kukaně a povídá: " Kampak ten spěch, pánové? Na dneska už žádný příjem nemám." Jenže poslanci se nenechají odbýt. Prý je to vyjímečná situace. Jako, že spadlo letadlo, čas jsou peníze a nakonec do toho připletou imunitu. Petr kouká jako jelen. V hlavě mu z těch řečí začíná hučet. Tuší problémy, nakonec odemkne a řekne: " Pustím vás do komory, hned ráno přijdete na řadu, ale to vám povídám, žádný kravál." Poslanci se usmívají jako sluníčka. Každý hned zkouší tu nejlepší lavici. Na všechno přikyvují a drmolí cosi o vděčnosti a jako hlavně, že jsou v teple. Petr se vrací do vlastního křesílka. Kouká, voda se skoro vyvařila, ale zaplať panbůh to stihnul. Vytáhne knížku, nasliní prst a nezvané návštěvníky pustí z hlavy. Vedle v komoře ale mír netrvá dlouho. Po chvilce vrtění začnou poslance svrbět jazyky a než se chvilka s chvilkou sejde, jsou v sobě. Petr několikrát zabouchá na zeď, ale všechna snaha marná. To by spíše zastavil bouřku než rozběhlou politickou hádku. Nakonec si nasadí klapky na uši, dopije kafe a vrátí se k napínavému příběhu. Jenže smůla. Všemohoucí měl těžký den, po obědě ho rozbolela hlava, v archivu popletli evidenci a teď ne a ne usnout. Převrací se z boku na bok, slyší vzdálené hašteření a protože vidí, že ze spánku stejně nic nebude, vyleze z postele a vyrazí na kontrolu. Poslanci jsou právě v nejlepším když otevře dveře u jejich komory. " Kdepak si myslíte,že jste," povídá. A oni, ještě celí rozpálení, že aby je šel rozsoudit. " Milí zlatí," povídá Pán Bůh, " za koho mě máte? Tady v nebi jsou vaše pravolevé spory irelevantní. Nás zajímá jaký kdo je a ne za jaký mančaft kope." " No, vida," povídají poslanci, "hned by pro nás byla práce." " To tak," rozčilí se Pán Bůh, " tyhle věci se tu zavádět nebudou. A vůbec, je skoro noc, tak co tady strašíte? " " Pan Petr nám prosím řekl, že přijdeme na řadu hned ráno," odpověděl Bystrozraký. " No, normálně to nedělám. Jak ale vidím, stejně byste mě tím kraválem budili, tak vás vezmu hned." Poslanci vyskočili z lavic a hned se přou, který z nich půjde první. Pán Bůh se jenom ušklíbl a povídá: " Nikdo nepůjde první. Půjdete všichni najednou a udělám vás z jedné vody načisto. To budete holoubci koukat." A tak prošli tmavou chodbou, přerázovali nebeský dvůr a vstoupili do budovy, kde nad vraty svítí vysoký nápis " SOUDNÍ SÍŇ." Pán Bůh jim přistrčil židle, omluvil se, že teď v noci nebude budit další personál, sáhl do velikého regálu, vyňal tři tlusté knihy a zasedl za soudcovský stůl. " Tak, copak tady máme? " řekl a nahlédl do prvního svazku. " Prosím, mohl bych se také podívat? " natahuje se na židli Bystrozraký. " Tomu bys stejně nerozuměl. Tady píšeme těsnopisem," povídá Pán Bůh. " Tak nám to přečtěte nahlas," ozve se Široký. " No, když myslíte," usměje se Pán Bůh a začíná citovat:" Pan XYZ už od mládí cílevědomě shromažďoval kdejaký drb a věřil, že se všechno jednou může hodit. Na tváři med a v srdci jed, vypověděla svědkyně Křivohlavá, povolaná na pravdu Boží před dvěma lety. Manželce zahnul sedmnáctkrát, což je sice vzhledem ke kvalitě jeho manželství považováno pouze za přestupek, ale s přihlédnutím k dalším deliktům, popsaným na celých osmatřiceti stranách, bude nutné přikročit k exemplárnímu potrestání." " To není pravda!" vykřikli shodně všichni tři poslanci. Z vyřezávaných hodin na stěně vystrčil hlavu pták a odkukal jedenáctou. Pán Bůh zívl a rozmrzele prohlásil: " Pánové, pánové, tady nejste ve sněmovně. Za prvé mluvit budete jednotlivě. Za druhé, jak se zdá, v protokolu se poznáváte všichni tři. A za třetí, uvědomte si, že na tom, co bylo, nezměníte ani čárku. U nás se pravda neopravuje." " Jaké tady vlastně čtete noviny?," zeptal se Dlouhý. " Proč noviny. Jaké noviny? " diví se Pán Bůh. " No, jestli to nejsou nějaké opoziční pomluvy," pokračuje Dlouhý. " Kdybyste četli naše, tak takhle určitě nemluvíte." " Můj ty Bože," řekl Pán Bůh. " S váma je pořízení jak s kozou na ledě. Jestli mě do toho nepřestanete mluvit, tak pošupajdíte zpátky na zem." " A to by se dalo zařídit? " ptá se Bystrozraký. " Stačí říct a jste dole," odsekne Pán Bůh. Poslanci srazí hlavy dohromady a jak se v ničem nemohou shodnout, stran svého návratu jsou okamžitě zajedno. Spustí litanie o nedodělané práci, slibují, že pokud něco nebylo v pořádku, urychleně to napraví a potom začnou podkuřovat a mluvit o nejvyšší spravedlnosti, až se Pánu Bohu zatmívá před očima. Práskne pěstí do stolu, vykřikne "Ven" a spustí takovou bouřku, že si hodnou chvíli nevidí poslanci ani na špičku nosu. Když se kolem nich opět rozjasní uvidí zdupané pole, ohořelé chalupy a vzdálený cíp lesa. Věřte, nevěřte jsou znovu na zemi. O kus dál na mezi sedí Pán Bůh a uculuje se pod vousy. " Tak co, vy ořezávátka, konečně přestanete reptat? " " Je to tady nějaké divné," povídá Široký. " Vypadá to jako skanzen " doplní ho Dlouhý. " Když už jsi nás shodil do takové pustiny, " přidá se Bystrozraký, " tak bys nám mohl zavolat taxika." " V tomhle století ještě taxiky nemají, " řekl Pán Bůh a zvedl se ze země. Třeba se ale naučíte utíkat. Jestli se nemýlím, a já se vlastně mýlit nemohu, tak támhle ten černý mrak na východě, to jsou Turci." " Turci jsou taky v NATO " říká Bystrozraký, ale jak se zdá, jistý si v tu chvíli moc není. " Dám vám ještě poslední radu," povídá Pán Bůh. " Utíkejte na západ a nezkoušejte se ohlížet. Máte čtyři kolečka kolem světa a potom se mi hlaste na bráně." " Sakra, sakra, sakra, " řekl Bystrozraký. " Tohle nám byl čert dlužnej." Na východě však obloha čím dál více černá a tak se všichni tři rádi neradi dají do klusu. Utíkají loukou, kolem spálené vesnice. Oranicí, která připomíná pole. Divokým hustým lesem, písečnou plání, brodí se přes divoké horské říčky a prolézají bažinami. Slunce vychází a zapadá. Zima se střídá s teplem. Šaty se jim dávno rozpadly, kůže ztvrdla a jazyky zcepeněly. A tak běží a běží. A pořád to ještě nejsou čtyři kolečka. Lidé si je z dálky občas pletou s tornádem. Křižují se a říkají: " Zaplať Pán Bůh, že nás ta pohroma minula. A co na to Pán Bůh? Pán Bůh nic. Sedí si u nebeské brány a čeká. Čeká den, rok, století, čeká dlouho předlouho. A svět přestože se mění, v mnoha ohledech zůstává stejný. Pohádky se vyprávějí a poslouchají a jenom Pan Bůh ví jak je to doopravdy.